Tvůj přítel, ten, kterého pořád opěvuješ...
Přestaň, nedovolím ti soudit třicet let přátelství, to není tvůj problém. Úctu, prosím!
Ne každému se poštěstí, že má po svém boku opravdového přítele. Mamed a Alí ho měli. Přesto to nebylo jednoduché. Bylo to přátelství bolestné, plné nepochopení. Ale i spousty společných zážitků, které ostatní nedokázali pochopit, především jejich ženy.
Příběh se odehrává v Tangeru, v Maroku, kdy se na francouzském lyceu poznají dva chlapci a spřátelí se. Jejich vztah trvá až do dospělosti, a ještě dál. Prožijí spolu dospívání, vězení. Na léta se odcizí, když se jeden z nich odstěhuje do Švédska. Přátelství, které nakonec skončí. (Nebo ne?)
Příběh je vyprávěn nejprve Alím, potom svoji verzi, pro něj podstatné události, popisuje Mamed. Každý vidí jejich přátelství jinak, ze své pozice. Je zajímavé porovnávat.
Dobrá knížka.
A na závěr první věta první kapitoly:
Měl ve zvyku říkat: "Slova nikdy nelžou, lžou lidé; já jsem jako slova!"
Tahar Ben Jelloun - Poslední přítel
Vyšlo ve Fra v roce 2011.
Žádné komentáře:
Okomentovat