Bonboniéra

Kup nějakou bonboniéru, to bude stačit, řekla mi žena.  Zdálo by se, že je to jednoduchý úkol, ale když pak stojíte před regálem v obchodě, kde je vystaveno patnáct čtvercových, obdélníkových a všelijak jinak roztodivně tvarovaných krabic, zjistíte, že je to nesnadné.

Najednou nevím kterou vybrat. Nugátovou, protože ji mám sám rád? S celými ukrytými oříšky? Co když je na ně Alena alergická. Merci, jako poděkování, díky za to, že jste? Nebo dokonce Modré z nebe?  To se mi nějak nezdá a nechce se mi do toho.

Vlastně je to jedno, úplně, stejně to předáme, jen aby se něco předalo, při pozdravu, tady máte, jen takovou drobnost, ale to jste Jiříku nemuseli, ále však to taky nic není, trochu si oslaďte život, přece k vám nepřijedeme s prázdnou…a věty se nabalují, však to taky znáte, nebo jste nikdy nebyli u nikoho na návštěvě?

 

My odpoledne totiž jedeme za Alenou a Matějem, to je manželčina sestra a její muž. Já tam jezdím docela nerad, ale tyhle vztahy se nějakým způsobem udržovat musí, i když to znamená strávit pár hodin ve společnosti lidí, se kterými si vůbec nerozumím. Nemám si s nimi co říct, žena se švagrovou se zašijí do kuchyně a něco tam pro nás patlají. Já zůstanu s Matějem v obývacím pokoji. A co teď jako? Televize monotónně vrčí, zrovna rady jak správně hnojit růže, kdy už ty Gondíci přestanou být v módě, nebo budou taková stálice jako Přemek Podlaha? Vypadá to, že v téhle branži je to na doživotí. Tak alespoň mají obživu jistou.

Nejraději bych byl doma na kanapi, pod hlavou svůj oblíbený polštářek, a pročítal noviny z celého týdne, žena se zlobí, že je odebíráme denně, když je stejně nestíháme číst, a má pravdu, jenže já se svého nedělního zběžného listování nedokážu vzdát.

Stůl, který vévodí místnosti, je nazdobený, až snad přezdobený. Doma bych to takhle nesnesl, ale u Aleny jsme na to zvyklí. Nový kytičkovaný ubrus nejvyšší kvality, dřevěné prostírání, spousta barevných ubrousků, svícínků, stojánků na něm. Alena je výtečná kuchařka, taky se tím živí. Vaří ve školní jídelně. Ale nejvíce ji baví péct. Je schopná o víkendu upéct tři bábovky, Míša řezy, buchty povidlové i tvarohové a ještě kynutý jablečný štrúdl. Takhle to u nich bylo při minulé návštěvě. Nemyslím, že se to dneska bude výrazněji lišit.

Vlastně bude, atmosféra bude jiná. Je to první návštěva po smrti táty. Manželčina a Alenčina. Budeme mít stažené krky smutkem, těžko se nám bude povídat, bude to jiné, když už není možné zajít do vedlejší světničky za panem otcem. Tchána jsem měl skvělého, to se každému taky nepoštěstí. Moc jsme si rozuměli, oba jsme vášniví rybáři, co nedělních rán jsme mlčky proseděli na břehu rybníka. Tohle dělá z chlapů přátele. Mlčení, společný koníček.

Nějak se začínám dojímat, to nechci, popadnu bonboniéru, první zleva, přišla mi pod ruku, až u kasy zjistím, že je to nějaká (pěkně drahá!) novinka, zdá se mi to příhodné, poprvé jedeme na návštěvu bez přítomnosti pana otce, tak symbolicky s novou bonboniérou. Symbol za 139 Kč, no nekupte to.