Kéž by moje slova dokázala promlouvat k duši tvý.
Kdybys jen dokázal vyslechnout a pochopit moje důvody.
Proč jsem tě opustila, proč jsem ti ze života upláchla.
Že jsem jen zatoužila chvíli po svý cestě osaměle jít.
Putovat krajinou, bloudit lesy, brodit se travou.
Přeplavat řeky, zdolat jejich mocné proudy vod.
Nemohla jsem jinak, copak, nepoznals to?
Že se dusím smogem měst, samotou přeplněných cest.
Potřebuji naučit se rozpoznat budoucnost z hvězd.
Jak se dělaj žabky na vodě, jak se koulí sněhulák.
Číst Camuse, Sartra, a snad, když bude čas, Prousta.
Projít se ranní rosou, poledním sluncem a večerním deštěm.
A pak, jestli o to ještě budeš stát, zpátky k tobě přitulit se zas.
Žádné komentáře:
Okomentovat