Výročí

Kamínky odlétly desítky centimetrů daleko od pneumatik, pískot brzd její mazdy je slyšitelný až do nedalekého potoka. Celou cestu jela hrozně, a hrozně rychle k tomu, věděla to, ale když ona se tak těšila, nemohla se už dočkat. Dneska mají s Prokopem dvouleté výročí, dva roky co spolu chodí. Naplánovali si, že na její chatě stráví víkend, začnou romantickou páteční večeří a skončí lahodným nedělním obědem. Jedna z věcí, která je spojovala, byla láska k jídlu a vaření. 

Tak se vlastně seznámili, na kurzu, který ona vedla, bylo to zrovna pečení, v pečení je nejlepší, miluje buchty, dorty, různé muffiny, na tom se nejvíce vyřádí a vyblbne. Zaujal ji ve skupině ihned, a to nejen, že tam byl jediný muž, na kurzy pečení opravdu přijde chlap málokdy. To na kurzy pro začátečníky, či zabývající se zpracováním masa tam už je to lepší, ale jak udělat dobrou bábovku chlapi moc nebere, mužský je na sladké málokterý, ale Prokop naštěstí ano. Od začátku se jí líbil, chemie fungovala okamžitě. Vysoký, štíhlý, ale přitom svalnatý, lehce přes třicet, tipovala ho na bankéře, a jak zjistila později, nemýlila se. Při úsměvu se mu na pravé straně udělal malý ďolíček.

První schůzku měli už po druhé lekci, mimochodem v úžasné italské restauraci na Praze 6, Prokop byl muž činu, a teď jsou to díky tomu už dva roky, co spolu vařívají. Dohadují se při tom, baví se tím,  občas se vyhecují, že oba uvaří stejné jídlo, schválně, kdo ho bude mít lepší, prostě jako děti. A jak se u toho nasmějí, pustí si potichu jazzzovou hudbu, další jejich společná vášeň, načnou láhev dobrého červeného, a užívají si společný čas v kuchyni. Jinak ho trávívají zejména v posteli, ani po dvou letech se ho nenabažila, má na něj chuť kdykoliv ho vidí, a zdá se, že on taky.

Teď je páteční odpoledne, rozhodla se přijet dříve, zatopit v krbu, nachystat stůl, dát vychladit láhve vína, šampaňské určitě přiveze Prokop, však ji zná, že oslava bez bublinek je pro ni nepředstavitelná. Je zvědavá, jaký dárek si pro ni přichystal, vloni to byla třítýdenní dovolená na Maltě, páni to byla nádhera, snad nejšťastnější chvíle jejího dospělého života. Kdoví, co to bude letos. Určitě zase něco velkolepého.

Blíží se šestá hodina, ještě tu není, zase má zpoždění, ale ona je zvyklá, v krbu příjemně praská, nalila si sklenku cabernetu, začne vařit, alespoň budou mít pak více času jen na sebe. Krásně nazdobí stůl, sváteční bleděmodrý ubrus s fialkama, miluje fialky, stříbrný svícen po rodičích doprostřed, nové svíčky najít, připravit zapalovač, aby se pak zbytečně nehledal, naleštit skleničky, vyndat talíře, ubrousky, dochucovadla na stůl, příbory a je to. Nádhera, sama má ze sebe radost, tohle ji baví, patří to k jídlu. Jí se hlavně očima. A duší.

Na krb postavila broušenou vázu, aby byla po ruce, a pak si nezkazila ten romantický okamžik předání pugétu jejím hledáním. Myslí na všechno. Chce to mít perfektní. Těstoviny se vaří, dělá klasické špagety s boloňskou omáčkou, jejich jídlo, které mají při každé oslavě. Trne, jako vždy, když ji na něčem obzvlášť záleží, aby náhodou těstoviny nerozvařila, nepřesolila, či nezvorala omáčku, ochutnává, ale vypadá to, že je to výborné. Alespoň jí to chutná. 

Blíží se sedmá, už by se ale mohl objevit. No, nevadí, alespoň si dopije druhou skleničku, dá sprchu, obleče se. Černé krajkované spodní prádlo, včera koupené, jen pro dnešní účel, červené pouzdrové šaty, které tak těsně obepínají její ještě dost slušnou postavu, že si v nich musí připadat sexy, i kdyby nechtěla. Zvýraznit oči, rty jen lehce přejet leskem, stříknout voňavkou, projít dopadajícíma kapičkama, otočit se, znovu stříknout a zopakovat průchod tím deštěm. Vlasy projede kartáčem a doupraví prsty. Nazuje lodičky. A je připravena. Víkend snů může začít.

Píp. Esemeska. Prokop nedorazí. Jeho žena se vrátila dříve z lázní, nějaká viróza či co. Víkend se ruší. Nemůže za to. Moc se omlouvá. Ale Eva to musí přece pochopit. Líbá ji.

Vzdychne, se vztekem skopne lodičky z nohou až pod postel, bere láhev vína ze stolu, přitáhne si křeslo ke krbu, skrčí nohy pod sebe, přehodí na sebe deku, zahledí se do plamenů a ví, že takhle nakonec prožije ten úžasný víkend. Žádné procházky lesem, opřená o jeho rameno, žádné noční koupání v rybníce, žádný výlet na místní hrad, nic. Jen ona. Opilá, ubrečená, v křesle, vzpomínkama se užírající, litující se, nadávající. Hnusní ženatí chlapi. A hloupá zamilovaná ženská do jednoho z nich.