Patrik

Patrik měl vždycky velkou představivost, ostatně jako všechny děti. Zítra mu bude devět let, tedy devět mu už je, dva dny, od úterý, jenže oslavit to půjde až zítra, a dokud se to neoslaví, tak mu devět není, to je jasný, půjde s rodiči, do mekáče asi, těší se moc, miluje hranolky, ale může si je dopřát jen o narozeninách, a když má svátek tak to taky, a v sobotu půjdou k babičce, tam určitě bude mít dort, i se svíčkami, na to se nejvíce těší, ty hořící plamínky, všichni budou na něj koukat a on je sfoukne jako nic, letos to dokáže, i když devět svíček už není žádná legrace, vloni jich bylo jen osm, a maminka mu musela pomáhat, ale letos to zvládne, to se rozumí, však už je velkej chlap, alespoň to o něm říká táta, a ten mluví jen a jen pravdu, má ho rád, v poslední době jsou velký kamarádi, řežou dříví, táta na cirkulárce, brýle a rukavice má, on musí stát daleko, aby si neublížil, ale pak přijde řada na něj, nařezané kusy nabere do rukou, samozřejmě má taky pracovní rukavice, ty pro dospělé, jsou mu sice trošku větší, a občas mu z ruky sklouznou, ale ani za nic by nenosil dětské, však už není žádné mrně, takže je posbírá, až má plnou náruč, a opatrně je donese k plotu, staví tam hraničku, tak je tam hezky jedno polínko po druhém vyrovná, hraje si s tím, chce aby to měli hezký, však ho táta včera pochválil, jak mu to jde, a máma je taky ráda, v poledne přinese chleba s lučinou, kedlubnu a tu dobrou bublinkovou limonádu, táta vypne cirkulárku, najednou takové ticho, člověk si už na ten šílenej kravál zvykl, ale na ticho za chvíli taky přivykne, posadí se na zápraží, pustí rádio, to ho moc nebaví, ale tátu jo, tak taky dělá, že ho ty zprávy zajímaj, a svačí, a sluníčko svítí do obličeje, jen počkej, jak se nám to v zimě bude hezky topit, moc krásné dřevo to letos je, a je ho hodně, to je hlavní, brumlá táta, a Patrik je jen rád, že jsou prázdniny, že tu může být s tátou, je užitečný, tohle léto se opravdu napracoval, však už má slušný svaly, i mamka si toho všimla, a jak se vytáhl, to ho ve škole ani kluci nepoznají, a je opravdu rád, že je tu, co by dělal u moře, tam jezdí každej, ostatní se flákaj na výletech či u vody, ale on pracuje, je z něj chlap, pomáhá zabezpečit rodinu, to je důležitý, a má z toho dobrý pocit, tak zítra oslaví jeho narozeniny, vážně se těší, dá mu mamka ty hnědé manšestráky?, ty co nosí jen o Vánocích a Velikonocích, snad z nich ještě nevyrostl, byla by to škoda, jsou pěkné, jenže se přes léto vytáhl, když to mamka říká, no jo, ale pokud mu budou malé, tak jak v nich půjde prvního září do školy?, nové jen tak nedostane, dostane nějaký dárek?, přál by si kolo, aby mohl se občas projet, to by ho bavilo, a kdyby mělo dobrej zvonek, páni, to by bylo super, ani by nemuselo mít přehazovačku, stačilo by mu nějaký starší, ale které by bylo jeho, třeba i k rybníku by to navečer stihl, voda ještě ke koupání je, díky mámo za svačinu a my s mladým jdeme zase pracovat, viď kluku. Táta zavelel, a tak se Patrik taky zvedá a jde.