Jako by samota šla vyplnit lidmi.
Na Nesvadbové je mi sympatická její posedlost černým oblečním (jak já jí rozumím) a to, že dokázala
zhubnout, to taky máme společné. Ale ta její nenávist k mužům? Nerozumím.
Připadá mi, že je jimi posedlá, i když je nemá ráda. Každý fejeton je o nich a
o ženách. No fejeton, jsou to takové krátké zápisky, nijak zvlášť dobře
napsané. Využívá svých známých (něco jako Halina, až na to, že ona by to podala
vtipně).
Borůvky jsou první ucelenou knihou, kterou jsem od Nesvadbové četla.
Jsem ráda, že jsem to udělala, chtěla jsem vědět, jak píše. Vím, že je to ale kniha
poslední. Protože takhle neslaně nemastně píše kdekdo.
Kdo je ten jediný tvor, který vás bude vždycky a
bezpodmínečně milovat? Vaše matka. A váš otec. A to je tak všechno. Ani děti,
ani partneři a ani kamarádi nejsou tou absolutní jistotou, kterou jsou pro
většinu z nás lidé, kteří nás vychovali.
Barbara Nesvadbová - Borůvky
Deus, 2011.
Žádné komentáře:
Okomentovat