Jsem si protivná skoro jako Franz Kafka
Douskovou jsem objevila teprve před rokem, a tak doháním, co to dá. Líbí se mi, že píše "obyčejně" - prostě, o běžným životě, občas vtipně, a hodně se zavrtává se svými postřehy pod kůži. Mě teda jo.
Např:
To je teda překvapení. Nikdy bych to do nich neřekla. To je ovšem tím, jak člověk často o ostatních uvažuje jenom ve vztahu k sobě. Co pro něj znamenají nebo neznamenají, jaké jsou nebo nejsou vzájemné sympatie a podobně. Prostě sobecky a omezeně. Jejich vlastní osobní pohnutky ho příliš nezajímají, aspoň ne do hloubky.
Ten příběh je prostej, takovej hodně pro ženský: mladá manželka si vede deník. Má dvě krásné a zdravé malé holčičky, dobrého manžela, dost peněz. Nic jí přece nemůže chybět. Přesto není šťastná, a neví vlastně ani proč. No trochu to bude z té samoty, celé dny doma, sice s dětmi, ale s těmi si nepopovídá, opravdově. Ten tragický konec je trochu moc, ale jinak kniha dobrá, ale když já mám pro Douskovou děsnou slabost, že se mi od ní fakt líbí úplně všechno.
Žádné komentáře:
Okomentovat