Nad slovy

Skutečnost se do žádných slov nevejde. Z přítomnosti oněmíš. Všechno, co je v životě důležité, je nad slovy.

A v určitou chvíli dojdeš k poznání, že pokud může být to, co jsi prožil, předáno slovy, znamená to, že jsi vůbec nic neprožil.

Michail Šiškin - Listář

*****

Tiše zavřená

ve svém snu

pluje si a sní

o muži svých dní

nebyl, není, nebude

prostě neexistuje

ale vzdát to nesmí

to by byla její smrt

Do lázní!

Žaneta spala dobře, až překvapivě dobře na to, že ji dnes čekala cesta do T., kde stráví následující tři týdny. Žaneta jede do lázní, Žaneta si zažádala o lázně a dostala je, a tak teď jede Žaneta do lázní.

Jede autobusem z nástupiště číslo šest. Lidí jede dost. Manžel ji doprovází, kufr táhne hlučně za sebou, ona jen notebook přes rameno vláčí. Loučí se smíchem v koutcích a letmými polibky na tvářích.

Přestává pršet, začíná se dělat krásný den - tak má správný pobyt začít! 

Dopis bez oslovení

Můj milý,

ne takhle začít nemůžu...tak jak Tě oslovit mám? Proč i po roce, co jsme spolu, mi to dělá potíže? Pořád jsi pro mě On, ten, který má skoro všechna moje vysněná nej...ale jméno nemáš...je to chyba? je to dobře?...co to znamená? že tě ještě pořádně neznám? že znám, ale neumím si tě pojmenovat?

Může být dopis bez oslovení? Může být takto důležitý dopis bez oslovení? A proč by nemohl, vždyť se říká, že v lásce je vše dovoleno...tak proč ne i volnost při psaní dopisu...volnost, nesvázanost...Je tohle vůbec důležitý dopis?

Nevím, co o nás říká okolí, jak nás hodnotí přátelé, známí či cizí. Je mi to jedno. Mám problém hodnotit nás dva já...tak co o tom můžou vědět jiní?

cesta - zápisky / dojmy

Jsem zpět.

Praha-Řím-Palermo.

pláž

pláž

pláž

Palermo-Řím-Praha.

Týden života. Cestování dvou holek před třicítkou.

Crossbody. Sportovní tenisky. Fotoaparát cvaká.

Kufr na letišti. V Římě převléci do kraťasů. Dojet na nádraží a ubytovat se v malém útulném bed and breakfast.

Svatební noc

„Byl to nádherný den, viď miláčku,“ říkal Arnošt, když bral Lauru do náruče. Poprvé svoji ženu nesl přes práh. Do svatebního apartmá. Kde je čeká svatební noc. Když plánovali svatbu a došlo na otázku nocování, rozhodli se, že zůstanou tady v hotelu, v místě obřadu, a hlavně, že si chtějí svatební den i noc užít, a proto to nebudou přehánět s alkoholem. Tak aby se ze svatební noci nestala jen noc unavených nohou a vyspávající kocovinu.

Samozřejmě, že spolu před svatbou spali, vždyť tvořili pár po pět let. Už když se poznali, nebyli panic ani panna. Ale oba cítili, že svatební noc je něco jiného. Hlavně tedy pro Lauru, neboť pochází z katolické rodiny. Když to kdysi dávno řekla Arnoštovi, tak se tak hlasitě rozesmál, až mu zaskočily špagety s boloňskou omáčkou, které právě v restauraci pojídali. 

Minutěnky

Pít růžové víno, s kamarádkou, sousedkou v lavici po celou střední školu, pít růžové víno, s kamarádkou, v Praze, v Louvru, našem oblíbeném místě, pít růžové víno, s kamarádkou, a vidět, že stárneme, přestože jsme stále mladé, pít růžové víno, s kamarádkou, a neřešit už zápočty, testy, zkoušky, pít růžové víno, s kamarádkou, a řešit hroznýho šéfa, a málo dovolené, a svatbu, pít růžové víno, s kamarádkou, a nevědět, o čem si tu budeme takhle povídat za dalších pět let.

Konec léta

Konec léta. Doba, která přináší nejvíce melancholie, smutku, těšení i obav z nového. Doba, která přijde, po horkém i mimořádně chladném létě, rychle. Lusknutí prstů, které je sotva slyšet. A je to tu. 

Listí stromů se zabarvuje, kaštany se vylupují ze zeleného obalu, papírnictví praskají ve švech pod poptávkou obalů a sešitů.

Karla tohle období měla ráda vždycky. I teď si ho vychutnává.

Sedí na nově opraveném balkónu, na nově koupené malé bílé židličce z Ikei.

Je brzké ráno. Je neděle. Všude je ticho. Auta ještě spí v garážích. I její muž ještě spí.

To znamená, že je opravdu brzy, neboť muž vstává dříve než ona.

Jenže dneska Karla zaslechla to lusknutí.

Rukama se objímá a přejíždí po novém zemitě hnědém svetru.

Zdi

bylo mezi námi tolik problémů

tvoje žena, moje děti

všechno jsme vyřešili,

všechno zvládli

a teď tu stojíme

před nevymalovaným pokojem

holé zdi před námi

čeká nás budoucnost

snad bude stát za ta

všechna ublížení,

co jsme provedli

********

Zvuky za oknem

Někdo řeže dřevo. To ji přenáší domů. 

Vysočina. Zahrada. Pes.

Člověk si pamatuje to dobré. Naštěstí. A tak rád vzpomíná.

Protože i když se mu nedělo nic špatného, tak....

.... i to málo, ty malé problém a trápení,...

                    ho hodně ničily.

Ale to už je pryč. Z malé nejisté holky vyrostla velká nejistá žena.

Jablečná

v sobotu na trhu kupovala jsi si jablka,

když v tom jedno zakutálelo se ke mně,

zvedl jsem ho a podal tobě,

od té doby nakupujeme jablka spolu

každou sobotu, na trhu

v dešti, slunci i sněhu

nakupujeme jablka spolu