Oddělené ložnice

Před dvěma lety to byla móda. Rozhodli se to taky zkusit. Byly přece moderní pár. Oddělené ložnice. Vice soukromí, více pohodlí. Tak proč ne. Zrovna si zařizovali nový byt, byla to vhodná příležitost. Taky to bude změna, po deseti letech manželství jim to určitě neuškodí.

Uškodilo. Odcizili se, straní se. Připadá jim, že ten druhý má tajemství. A nemýlí se, najednou si všechno neříkají. Nejsou spolu v tu chvíli, kdy je přepadají stesky a smutky. Nemůžou se o ně hned podělit, a ráno, ráno není noc. Noc, která má tu moc dovolit vám sdělit i nesdělitelné.

Proč k sobě nejsou najednou upřímní, kde se vzala ta bariéra? Jedny dveře přece nemohly změnit jejich vztah. Tak co se tedy stalo?

Vždyť navenek se nic nezměnilo. Sex spolu mají stejně často jako dřív, společné snídaně taky, návštěvy galerií, kterými vyplňují víkendová odpoledne, též zůstaly. Nic se nezměnilo, přesto se odcizili.

Má jeden z nich milence? Nebo si jsou nevěrní navzájem? Či jejich manželství po dvanácti letech prostě dovyšumělo jako šumivá tableta? Bylo jen na dobu určitou a teď vypršela jeho lhůta?

Opečený chleba vyskočil z topinkovače, konvice cvakla, vůně kávy začíná proudit vzduchem, zasedají ke stolu. Sobota, tak jakýpak program dneska vybereme, sklání se nad novinami a hledají zajímavou akci. Mluvit o tom, co bude teď je snadné, ale o tom, co cítí a chtějí mluvit nedokáží. Už ne spolu, zatím ještě ani s někým jiným.

Rozvedou se, budou takhle žít dál a odtahovat se ještě, ještě dál či se dokáží zase dostat druhému pod kůži a propojit se? Zná někdo odpověď. Hodila by se.