Stránky

2012/05/16

Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně

Jestliže něčemu věříš a věří tomu i lidé kolem tebe, 
směřuješ k tomu, ať chceš nebo ne. 

Kniha Žítkovské bohyně se rozhodně dá zařadit do toho nejlepšího, co současná česká literatura přináší. O tom žádná. 

Na této knize je zajímavé především její téma. Téma, kterému se autoři příliš nevěnovali, téma, které zaujme, téma, která láká.

Já bych si ale knihu přečetla, ať by byla o čemkoliv. Že autorka umí psát, a velmi dobře, jsem se přesvědčila u jejího předchozího románu Vyhnání Gerty Schnirch. Nelehké, ba přímo těžké, ale výborné čtení. A pokud porovnám ten neuvěřitelný nárůst kvality mezi dívčím románkem Montespaniáda a právě Gertou, tak se mi ani nechce věřit, že se dá za pár let takhle vyvinout v dobrou českou spisovatelku. 

Kvalitativně jsou dle mého Žítkovské bohyně na úrovni Gerty. 

Nebýt poslední kapitoly, která mi dodala to, co mi po celou dobu četby v knize chybělo, asi bych byla o něco kritičtější, ale takhle jsem po dočtení posledních odstavců a řádků spokojená. A co že mi chybělo? Více osobní, více vřelosti, více autorky. Prostě cit, který jsem za těmi řádky neviděla.

Myslím si, že kniha mohla být o něco kratší. Jinak postavy bohyň zajímavé, jejich bohaté a složité osudy, propletení rodin, to mám ráda, takže za mne spokojenost. 

Žítkovské bohyně nezklamaly, leč Gertu nepřekonaly.
Těším se na příští knihu, věřím, že bude zase skvělá.


Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně
Vydal Host v roce 2012.

2 komentáře:

  1. Já se chystám na recenzi Žítkovských bohyní už delší čas, ale nějak se tomu nechce... skoro to ale vypadá, že jsem jeden z mála čtenářů, které nechalo téma bohování klidným, pro mě jsou Žítkovské bohyně románem o osamění - Dora Idesová, Jakoubek, Surmena, umírající v blázinci...

    Souhlasím, že je to moc dlouhé, mnohé jsem na přeskakoval...

    OdpovědětVymazat
  2. Neznat autorku z dřívějška, tak jen kvůli námětu bych knihu nečetla, ale vím, že v mém okolí to téma opravdu hodně lidí zaujalo.

    Jinak kniha je pro mne především historií určité skupiny, rodiny. A dozvědět se o bohování je jen malý bonus.

    Osamění? Nevím, podle mne takový život prostě je.

    OdpovědětVymazat