Čtyři mini

Opustil ji. Po 15 letech teplých večeří. Chtěla by mu odpustit. Ale nedokáže to. Nenávidí ho. Večer zprávy - hromadná autohavárie. Co kdyby on umřel? Byla by raději vdova než rozvedená? Ne, rozhodně ne. Odpustí mu. Má ho totiž pořád ráda.

--------------------------------------------------------------------------

Ztěžka dopadla do křesla a natáhla nohy na stolek. To je ale úleva. Už jí zase otékají. Není se co divit - stát a osm hodin vařit a vydávat jídlo ukřičeným školákům. Zapnula televizi. Stihla to přesně, už jde znělka. Začíná její svět, ten kde je jí dobře, uprostřed Kolumbie, teď ji nikdo nemůže rušit, tahle hodina je její. Pak zase vstane a půjde uvařit večeři, napsat s dětmi úkoly a namočit manželovy montérky. Ale teď je jinde, tam, kde je je šťastná.

--------------------------------------------------------------------------

Nechce se jí. Nejraději by byla doma. Ale je to rozlučkový večírek její kamarádky. Musí jít, přinést dárek a radovat se s ní. Nemůže jí říct, že život po svatbě nebude takový, jaký si vysnila jako malá holka. Přijde obyčejnost a každodennost. Dostaví se lhostejnost. Pokud bude věřit statistikám, tak jí za pár let bude zařizovat večírek na oslavu svobody - konečně rozvedená! Ale třeba jí to vyjde. Třeba bude mít  zrovna ona to štěstí. Proto tam dneska musí, aby si ji vyposlechla a věřila spolu s ní.

---------------------------------------------------------------------------

Psali si přes Skype, každý večer. On byl vždy stručný. Snažila se rozvíjet dialog a odepisovat dlouze, odpovídal ale pořád krátce. Změnila taktiku, začala psát jako on (úplně na slovo - vždy si to spočítala - stala se z toho pro ni hra). On odpovídal stále stejně stručně. Komunikace začala váznout. Přestala s ním ztrácet čas.