Stanovili jsme si pravidla. Hned na začátku. Přesná, přísná. Taková, která měla pomoci vymezit náš vztah do správných mezí. Náš románek. Jejich stanovováním jsme strávili celé první odpoledne - pravidelné schůzky v úterý a čtvrtek, od čtyř do šesti. První a základní pravidlo. Jako jediné mělo výjimku - bude-li speciální příležitost lze jeden večer přidat, ale nikdy více!, i kdyby byla ta možnost. To už by zavánělo závislostí na sobě.
Pravidlo číslo dvě: Vždy se sejdeme v hotelovém pokoji. Žádná možnost, aby nás spolu někdo viděl, nesmí být zavdána. Další pravidlo: žádné řeči o práci, drahých polovičkách či snad dětech. Za čtvrté: žádné dary, nic osobního. A tak dále, a tak dále. Nebudu tady vše vyjmenovávat, protože ty je znáš, i když jsi je porušil. Poslední a nejdůležitější bylo: žádné city.
Nebylo nám spolu dobře? Útěk od reality. Já se na naše odpoledne tak těšívala. Nemluvili jsme o ničem z venku, žili jsme v pokoji, co na tom, že každý týden v jiném hotelu, však jsou všechny stejné. Strohé, nenápadité, bez vkusu. Těžké závěsy, tekuté mýdlo na umyvadle, zbytečně veliký lustr, nemoderní povlečení. Mohli jsme mluvit o věcech, na které s přáteli nedojde, o věcech, na které pro povinnosti není čas, o věcech, které se považují za podružné.
Mohli jsme k sobě být upřímní, protože nám na sobě nezáleželo. Nemusela jsem se před tebou stydět, chodit nahá po místnosti bylo přirozené. Věděla jsem, že se ti mé tělo líbí, jinak bys tam nebyl, zažívala jsem z tvého chtíče stavy, které předčily jakýkoliv tebou mi přivozený orgasmus.
A to musím říct, že sex s tebou nebyl nudný. Jsi dobrý milenec. Vynalézavý, ale přitom pozorný. Nebojíš se ozkoušet něco nového, ale přitom máš své zaručené fígle, které musí dostat snad každou. Nemohla jsem si stěžovat, dával jsi mi po fyzické stránce maximum, víc než na co jsem tě odhadovala, tipovala jsem tě na jiný druh samce, spletla jsem se, ale naštěstí dobře pro mne. Můžu ti napsat doporučení pro případy budoucí. Ženy by měly vědět, že vyspat se s tebou stojí za to.
To, že se s tebou dalo mluvit, zajímavě rozmlouvat o vážné hudbě, koho by napadlo, že oba milujeme Bacha, a pár minut na to se smát u Mata a Pata, byl příjemný bonus.
Dvakrát dvě hodiny. Náš čas. Využívali jsme ho naplno. Intenzivně. Naše těla byla jako magnety, přitáhla se k sobě, jakmile bylo jedno druhému nadosah. Dávali jsme jim zabrat, proto bylo občas potřeba dát jim oddech. A tak jsme si povídali. Nebo jedli. Uhm, ty brzké večeře, ty dobroty, všude jsme zkoušeli místní speciality šéfkuchaře, jejichž názvy jsou buď zavádějící či k smíchu, někdy to byla delikatesa, někdy nepoživatina, a v tom byla krása.
Musím ti něco říct. Vlastně za to můžu já. Porušila jsem totiž taky jedno pravidlo. To neznáš, je jen moje. Ukončit vztah po pěti měsících. Dřív než opadne všechno vzrušení a vznikne skulinka pro zamilování. V předchozích svých románcích - překvapen, že nejsi první? - jsem to tak vždy udělala. Ale s tebou...to ten Bach a ty rozhovory. Nechtěla jsem s tebou trávit více času, nechtěla jsem si tě přivést domů, jen jsem si chtěla nechat ty čtyři hodiny. Neměla jsem. Teď to vím.
Opustil jsi ženu, odešel jsi od dětí. Že prý mne miluješ, chceš se mnou žít. Že ty naše setkání ti otevřela oči, poznal jsi, že jsme pro sebe stvořeni. Klečel jsi na kolenou, no však ještě důlek v koberci zůstává, je to sotva půlhodina, rozveď se, buď mou ženou. Nevím zda máš děti, ale pokud, budu je milovat jako své. Blázne! Žádné hotelové pokoje, vlastní budeme mít. Žádné předstírání, doopravdy budeme žít. Blázne podruhé.
Ty to stále nechápeš? To zakázané ovoce nejvíc chutná, ta slast byla ukrytá v našem tajemství. Neznáš mne, nevíš, kdo jsem a teď sis kvůli tomu zničil život. Doufej, že ti tvá žena odpustí a vezme tě zpátky.
Vidíme se naposledy, škoda, budeš mi vážně chybět. Ty naivko, ty cíťo. Nevím, jestli mám, ale řeknu ti to. Je dobré občas poznat realitu. Lhala jsem. Nejsem vdaná, nemám děti. Nikoho nepodvádím. Narozdíl od tebe. Hrála jsem si. Bavila se. Nechtěla se vázat. Víš, to to zakázané ovoce.
Sbohem, přeju ti štěstí, a pak na recepci nezapomeň zaplatit.
Žádné komentáře:
Okomentovat