Každý rok měla nejkrásnější výzdobu v ulici. Světýlka v oknech, věnec na dveřích. Letos ale ne. Každý rok už od září přemýšlela do jaké barvy a stylu vše sladí. Nakupovala časopisy, listovala a vytrhávala stránky se zajímavými nápady, na internetu projížděla zahraniční servery, inspirace není nikdy dost. Letos ale ne.
Nakoupila řetězy, nové ubrusy, svíčky, malé, velké, tlusté, tenké, voňavé i obyčejné. Vyráběla věnce, jeden na dveře, druhý do chodby, třetí na stůl. V listopadu natrhala větvičky, nakoupila stužky a pustila se do práce.
Těšívalo ji každou adventní neděli zapalovat jednu, pak dvě, pak tři a nakonec všechny čtyři svíce. Tuhle činnost vnímala jako příležitost uvědomit si jak čas utíká. Nejen o Vánocích, ale v celém jejím životě.
Cukroví nesnášela. Nikdy nebyla na sladké. Ale samozřejmě pekla, protože to k svátkům patří. Měla ráda to teplo od trouby, vykrajování hvězdiček a koleček, slepování marmeládou. Kokosky z bílků, klasická vosí hnízda, babiččiny zázvorky. Plus nějaký nový recept, co právě objevila.
Dárky pro mámu a tátu, babičku a dědu, druhého dědu, bráchu se ženou a milion kamarádek sháněla zhruba od března. Když ono jí to nedalo, spatřila-li něco úžasného pro něho či ji, musela to pořídit. A pak vydržet půl roku s dárkem zabaleným ve skříni. Letos ale ne.
Balení dárků! Další báječná věc. Vždy si na to vyhradila speciálně celý den. Dárky snesla na podlahu, udělala si punč, pustila vánoční mix písniček, a balila, a balila. Desítky barev stužek, různorodé papíry, tvary, tu bonbon, tu koule, tu klasický balení. Nějaké samolepky navrch, přidat jmenovku - a je to! Letos ale ne.
Letos ale ne. Nestihla nic. Je pár dní do svátků a nemá nic z toho. Žádná výzdoba v oknech, žádné balení neproběhlo, nebylo co balit. Není za co nakupovat. A taky není kdy. Kdyby se jí to stalo vloni, vadilo by jí to, šílela by! Ale letos? Kdepak, letos je jí to jedno. Ráda se pokochá výlohami, poslechne koledy a projde mezi stánky na náměstí, nasaje vůni pečených kaštanů, alespoň koupí jmelí a honem uhání pryč.
Vánoce má stále ráda, stále stejně. Jen jsou důležitější jiné věci. Její dcera. Její přítel. Dvouměsíční Eva (miluje Štědrý den, jak mohla dát jiné jméno?) a čtyřicetiletý Josef (může to být náhoda??). To je vše, co potřebuje. Zaplnili jí život. Uvědomuje si, že v minulých letech se snažila svojí aktivitou a všema činnostmi zaplnit vnitřní prázdnotu. Nepřipouštěla si to, ale bylo to tak. To ale neubírá na pravdě, že vše kolem Vánoc zbožňuje.
A těší se na ty příští, až dcerka bude už vnímat, co se kolem ní děje. A ona, už navyklá na roli matky a ženy muže už zase zvládne tu přípravu v klidu a pohodě, a s radostí. Ví, že řetězy v oknech a světýlka na verandě každý dům rozzáří. Jen je prostě fajn nemuset se na výzdobu dívat po večerech sama. Je ráda, že na to přišla. Je ráda, že našla toho, s kým je radost to sdílet. Zažívá svoje první rodinné Vánoce. Šťastné a veselé.
Žádné komentáře:
Okomentovat