Další víkend

Další víkend, který netrávila podle svých představ. Nesnášela to, měla k tomu odpor, přesto tady byla. Stejně jako minulý týden, stejně jako předminulý, stejně jako třicetdva sobot a nedělí předtím. Po boku svého muže. Chtěla-li s ním trávit čas, musela se přizpůsobit jeho naturelu a vyměnit svoje lenošivé víkendy za lezení po horách, dlouhé štreky na kole či v létě sjíždění Vltavy.

Udělala to, protože byla zamilovaná, a chtěla s ním být. Už je skoro rok vdaná, a pořád to dělá. Jenže už ne proto, že chce být s ním, ale proto, že chce být s ním. Je blázen a tak se bláznivě zamilovala do manželova nejlepšího kamaráda, jeho největšího parťáka.

Vtipné je, že on je ještě větší šílenec, ještě větší sportovní nadšenec. Pokud by byla s ním, tak ji čekají ještě hrůznější a andrenalinovější víkendy než má teď. Jakže se to říká - z bláta do louže? Tak to je přesný. On chce, aby od muže odešla a byla s ním. Nelíbí se mu, že kámošovi lže. Ale myslí si, že by mu to přece jen měla říct ona, jeho žena, a ne on. Když jí to takhle poosmnácté vysvětluje, tak neví, jestli si to tak opravdu myslí, nebo se tomu rozhovoru snaží jen prostě zbaběle vyhnout. 

Stálé váhá, odsouvá rozhodnutí na později. Protože neví, jestli ho vážně miluje. Protože neví ani, jestli nemiluje toho druhého, který tady byl jaksi dřív. Jediná věc, kterou si je jistá je, že nesnáší tyhle víkendy. 

Prší, cesty jsou rozblemcané, fičí tam, úplně to slyší přes okno, jak jím vítr lomcuje. Je prostě hnusně. Nevlídno, pošmourno. Jak ráda by zůstala na pokoji, zalezla do peřin s horkou čokoládou a koukala na talkshow. Místo toho se tady navlíká do předpotopní kombinézy, ve které vypadá jako Yetti.

Má to vůbec zapotřebí? Proč se chlap někdy nepřizpůsobí jí? Protože neví, že to nemá tak ráda, protože ze začátku vztahu s budoucím mužem předstírala, a pak už z toho nešlo ven, říct najednou hele sorry já na tohle nejsem, jsem to jen hrála. To nešlo, viděl by v ní najednou jiného člověka, než za kterého se oženil. Takže si hraje na někoho jiného, takže ji vlastně nezná, neví jaká je. Měl by ji vůbec v tom případě, jako lenivou víkendovou holčičku trávící dny pod peřinou vůbec rád?

Tam snad padají kroupy!, pohled z okna ji děsí. Nechce tam, nechce promáčené boty, nechce puchýře na dlani od lana, nechce nosit nemoderní bundu s kapucí. Nechce, nechce, nechce. Ale udělá to, zase vyrazí do toho nečasí, protože chce být s nimi. S oběma svými muži, které miluje. Jen neví, kterého víc. 

Nejlepší by bylo odejít od muže a být chvíli sama, ukončit i druhý vztah, jenže prostě není ten typ holky, ten typ, co dokáže být bez chlapa. Od patnácti vždy měla partnera, vždy. Není schopná žít sama. Proto se přizpůsobuje, proto si hraje na akční hrdinku, která jásá před každou peřejí. Kdyby byla sama, měla by své klidné víkendy.

Došněrovat boty, musí si pospíšit, však už na ni čekají. Dnešní výšlap rozhodne, bude je pozorovat, bude sledovat jejich chování, jejich reakce a až se večer vrátí, bude vědět, s kým být, koho opustit. Jen by bylo fajn, kdyby po cestě dokázala poznat i sama sebe.