Hezký večer Deňáku,
Všechno bylo napsáno, všechno bylo prožito, všechno bylo řečeno. Všechno bylo. Jsme jen variací téhož. Variací s opakováním, možná. Nebo snad kombinací něčeho? Nevím, matika mne nikdy nebavila, natož aby mi šla. Co tím ale chci říct je, že nevidím důvod žít, když už všechno bylo. Ne, neboj, nehodlám se zabít. Ne proto, že bych to nedokázala, spolykat prášky zvládne každý, ale proto, že asi mám chuť žít, i když nevím jak a z jakého důvodu. Ale nějaký určitě je.
Vždyť se podívej, jak se po každé válce, zemětřesení, záplavách, to je jedno jaké katastrofě vždy lidé pustí znovu do množení a opravování. Znovu vybudovat to, co už tu bylo. Postavit silnice, domy, ulice, města. Napsat další knihy namísto těch spálených. Další kolo spirály. Ale musí se. Je to v nás zakódováno, je to základ našeho bytí. Ten pud jít dál, nezastavit se. To je asi ta podstata naše. I přes všechny ty filozofický řeči, co se všude vedou, když přijde do tuhého, je potřeba postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Tak to je, s tím nic nenaděláme.
A ten balast, který si kolem našich dní vytváříme? Třeba to je jen proto, že víme, že v životě o moc víc nejde, že jsme tady na pár let, jen jako článek v řetězu, aby se kolo nezastavilo, ale nechceme si to připustit, chceme si dávat větší význam než jaký skutečně máme. Až odejdeme, hned nás nahradí někdo jiný, další součástka. Kolo se musí otáčet, nelze se zastavit. A už vůbec ne kvůli jedinému člověku.
Vždyť se podívej, jak se po každé válce, zemětřesení, záplavách, to je jedno jaké katastrofě vždy lidé pustí znovu do množení a opravování. Znovu vybudovat to, co už tu bylo. Postavit silnice, domy, ulice, města. Napsat další knihy namísto těch spálených. Další kolo spirály. Ale musí se. Je to v nás zakódováno, je to základ našeho bytí. Ten pud jít dál, nezastavit se. To je asi ta podstata naše. I přes všechny ty filozofický řeči, co se všude vedou, když přijde do tuhého, je potřeba postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Tak to je, s tím nic nenaděláme.
A ten balast, který si kolem našich dní vytváříme? Třeba to je jen proto, že víme, že v životě o moc víc nejde, že jsme tady na pár let, jen jako článek v řetězu, aby se kolo nezastavilo, ale nechceme si to připustit, chceme si dávat větší význam než jaký skutečně máme. Až odejdeme, hned nás nahradí někdo jiný, další součástka. Kolo se musí otáčet, nelze se zastavit. A už vůbec ne kvůli jedinému člověku.
Jde se spát, ať zítra opět můžeme posunout svět o kousek dopředu.
Dobrou Pájka
Dobrou Pájka
Tuto stránku, vytrženou, zmuchlanou a zažloutlou, jsem našel u popelnice, když jsem ráno vynášel smetí. Podle písma jsem poznal, kdo to napsal. Pavla Krejčí. Vrátil bych jí to, ale odstěhovali se. Před lety. Vím, že se autorka zápisku vdala, a snad dokonce tehdy čekala dítě. Kdoví, co je s ní teď, já ne, kontak s nimi nemám. Zase tak jsme se nepřátelili s její rodinou. Tak jsem si ten pomačkaný list z jejího deníku zařadil do tebe, svého deníku. Myslím, že sem zapadne, tak jako by zapadl do všech. Jako vzpomínka jací jsme byli my všichni v době dospívání a jak pak prostě zaplujeme do dospělého života a nad těmito věcmi již nepřemýšlíme, ale žijeme je.
Martin
Martin
Žádné komentáře:
Okomentovat